Květen 2012

Šaty

6. května 2012 v 20:39 | Lena
Přestože tento blog jsem založila už před nějakou dobou, první článek jsem se rozhodla napsat až teď. Proč? Vlastně ani nevím... Možná proto, že jsem dnes zase byla v nákupním centru, vybírat si dárek k svátku, který mám tento měsíc. A jako vždy, zase jsem se cítila jako tlusté prase, při pohledu na ty krásné hubené holky a nádherné oblečení, které ani neměli v mojí velikosti (a i kdyby měli, vypadala bych v něm směšně). Pak jsme zavítali i do obchodu, ve kterém je těžké něco najít skoro pro každého, jejich nejčastější velikostí je totiž XXS - S. Je nemožné najít tam M, natož L, což je moje velikost. A k mému překvapení.. našla jsem šaty velikosti 40. Neuvěřitelné, našla jsem svoji velikost v obchodě pro hubené! Po příjezdu domů jsem se konečně, KONEČNĚ! odhodlala. Rozjedu svůj blog. Každý den si budu psát jídelníčky. Budu cvičit, alespoň 5x týdně, nejméně půl hodiny. A příští rok, než začne léto, půjdu do toho obchodu a koupím si uplé, kraťoučké šaty velikosti XS, a budu v nich vypadat skvěle. Není to novoroční rozhodnutí. Ale nezáleží na tom, kdy děláme rozhodnutí, ale jestli jsou správná. A to to moje určitě je. Alespoň pro mě má určitě smysl.

Chci zhubnout pomocí zdravé diety. Cvičit, vyhýbat se tučným, sladkým potravinám a pokud možno také masu. Jistě, je to zdroj látek, které jsou velice potřebné pro život, ale na druhou stranu taky obsahuje jisté procento tuků. A navíc, je to už jednou použitá věc. Je to mrtvola. Já vím, řeknete si určitě, že jsem jeden z těch vegetariánských aktivistů. Ne, chápu, že je to lidská přirozenost, maso lidem chutná a nemíním nikoho nutit k tomu, aby maso nejedl. Ostatně, já si ho taky občas dám. Jen ho zkrátka nemusím mít pořád.

Nevážím si zdravých lidí, kteří byli tlustí jen kvůli přežírání a nicnedělání a ne kvůli nemoci, a pak místo toho, aby sebou hýbli a trochu se snažili, jdou a nechají si udělat liposukci. Pokládám to za naprostou zbabělost. Kdyby to alespoň zkusili! Ne, jejich lenost jim v tom brání, kdyby svoje peníze alespoň vynaložili na dietologa, posilovnu, osobního trenéra... Beru to jako osobní sehání.

Přestože můj blog nepodporuje anu ani miu, "vyznávám" healthy diet, mám s nimi soucit i pochopení. Jeden čas jsem taky byla ana. Nedávno ještě jednou, ale to už ne moc dlouho, okolí si toho všimlo asi za půl týdne, pořád jsem totiž měla někoho kolem sebe, takže jsem musela potom hned začít jíst. Přes to, že to byly jen tři dny, jsem shodila 4 kila a zpět jsem nabrala jen jedno. Už od mého začátku (nepamatuji si, kolik jsem shodila napoprvé) jsem milovala ten pocit, kdy mi kručelo v břiše. Dodnes, když se třeba nemám čas najíst, nebo si zapomenu svačinu, ho mám celkem ráda. Na anu jsem nezanevřela, život mi nezničila. Ale znovu už ji nechci, už proto, že svoje tělo miluji a nechci ho trápit. Ano, miluji svoje tělo, i přes to, jak vypadá. To, čím je, jsem z něj udělala já, přežíráním a nedostatečným pohybem. Nemůže za to, že jsem se o něj nestarala. Od teď ho budu hýčkat. Budu své pokožce dopřávat všechno, co si jen bude přát, místo abych jedla nezdravé věci, jen proto, že na ně mám chuť. Nebudu si ničit tělo jen pro to, co bych chtěla.

Zelenina je můj nejlepší přítel. Čokoládové tyčinky nepřítel.